Když titáni padají a jiní nastupují: MČR v očích závodníka Nata Měcháčka

//Když titáni padají a jiní nastupují: MČR v očích závodníka Nata Měcháčka

Než započnu posouzení letošního MČR ve šplhu na laně a vůbec celé sezóny, musím také všechny seznámit se smutnou novinkou, a to o skonání mezi šplhači známého Jaroslava Nováka z Libčic nad Vltavou. Zapáleného trenéra gymnastiky a fanouška šplhu na laně, který nám krom jiného vychoval tehdejšího dorosteneckého šampiona a skvělého závodníka i mezi muži Karla Jandu (o kterém se dočtete i dále) nebo třeba založil VC v Libčicích, na místním koupališti. Jeho ztráta nás všechny trápí a jeho nejbližším a rodině bych takto rád ještě složil nejhlubší soustrast.

Po smutném úvodu je prostor na snad veselejší čtení. Díky Michalu Fejglovi, který celé MČR spolukomentoval máme letos opět dva komentáře a věřím, že díky odlišnému pojetí, bude čtenáře bavit číst oba.

Jaký byl rok 2017? Pár slovy můžeme sezónu definovat jako rychlou, překvapivou anebo také jako legendární. Dorostenců se letos na různých závodech ukázalo neskutečné množství. 60 závodníků, přičemž zejména na dvou podzimních závodech v Brně, jsme viděli většinu z nich. A právě z Brna je první legenda, o které jste již mohli číst mnoho a mnoho. Ano, Matěj Cigl, ten, který jako první dorostenec vůbec překonal hranici 3 sekund na 4,5m. Ale tento neskutečný talent umí závod zcela úplně pokazit (jak jsme viděli třeba před rokem v Praze na MČR).

Matěj Cigl – když je legenda poslední na MČR

Bohužel diváci v Praze neměli možnost vidět legendu v plné formě. Diváci od Matěje neviděli nic. Respektive žádný změřený čas. Při rozlezu Matěj zcela v pohodě šplhal na krásných 6 hmatů a o jeho dominanci v závodě nikdo nepochyboval. Můžeme jen spekulovat, zda psychika nebo něco jiného způsobily nejsmutnější odchod favorita do starší kategorie. Po závodech jsme hodně Matěje probírali a nikdo, s kým jsem mluvil, nepochybuje o tom, že Matěj bude brzy (velmi brzy, obáváme se) promlouvat do předních příček na 8 m dlouhém laně. Takže Matějovi ještě jednou gratulujeme k rekordu, který je skutečně neuvěřitelný, ale také mu přejeme mnoho dalších úspěchů na delším laně.

Když Matěj odpadl, strhl se souboj o zlato mezi těmi, které jsme čekali bojovat o zbytek pole. Martin Vacek se zčistajasna objevil na závodech v Písku a všechny překvapil svým dynamickým hladovým stylem šplhu. Požádal o divokou kartu, kterou mu členové VVOŠ s radostí udělili a do Prahy přijel. Tohoto závodníka si prosím zapamatujte velmi bedlivě, protože po prvním kole, kde na startu spal snad věčnost, vyšplhal za 3,27 s a katapultoval se na vedoucí příčku. Nutno poznamenat, že pouhou setinku za Martinem po prvním kole byl další z favoritů a již několikrát v průběhu sezóny zmiňovaný Jan Trnka. Ten se zase o pouhou setinu umístil před Markem Valutem (Marek jako jediný z bedny má ještě rok před sebou).

Druhé kolo se čekal útok Matěje, ale o něm už víme, že bohužel nepřišel ani v kole třetím. Ve druhém kole zaútočil Jan Trnka s časem 3,18 s a my jsme mohli s velkým očekáváním vyhlížet závěrečné třetí kolo v této kategorii. Marek Valut, posun na 3,24 s (o pouhých 0,06 s za Janem – tento čas si zapamatujte, bude se Vám dále hodit) a bohužel věděl, že lepší, než bronz to letos nebude. Jan Trnka vyrovnaný čas 3,19 s, ale útok od Martina Vacka přišel hezky nakonec. Jeho čas 3,15 s byl dominantní a zcela zasloužené zlato. Věřím, že o Martinovi také uslyšíme v mužské kategorii. Jsem osobně zvědav, jak skloubí delší lano se svým dravým stylem (ale když to zvládne Martin Matěj, zvládne to i Martin Vacek). I Jan Trnka musí o kategorii výše, snad se bude časy blížit svému bratrovi Martinovi (jako by těch Martinů mezi šplhači bylo málo).

Trochu jsem opomněl bramborovou příčku, a to sice Adama Polince. Ten s časem 3,62 s bohužel zaostával za letošní špičkou, ale zase o 0,5 s lezl rychleji než pátý Vilém Chaura. Tomu letošní MČR vůbec nesedlo a zaostal daleko za očekávanými časy. Dan Unzeitig, závodník s dlouhýma rukama, který si každý pokus zachrání jen dlouhým dohmatem si vylepšil čas na hodnotu 4,31 s a utekl jiným favorizovaným závodníkům. Danem dorosteneckou kategorii ukončím, protože další dorostenci měli nejlepší pokusy nad hodnotu 4,5 s. Záhy pochopíte, proč tak činím.

Neskutečně rychlá žena

Na 4,5 m dlouhém laně se na většině závodů v sezóně mohou účastnit i ženy/dorostenky. Věřím, že nejen já jsem rád, že na MČR se představilo hned pět žen/dívek. Od mladičké, pouze osmileté Anežky Holanové, která nadchla svým výkonem 11,48 s, přes Terezu Pavelcovou, s časem 10,10 s jsme postoupili až na medaile. Bronz s časem 9,10 s brala Veronika Esterková z Brna. Ta velmi vyrovnanými výkony naznačila, že příští rok snad budou časy trochu níže. Držíme palce. Tereza Cibulková trochu zaostala za očekáváním. Nejlepší čas 6,25 s je za hranicemi jejích možností. Mám takové tušení, že Terka by moha jít pod hraniční čas 6 sekund.

O pár řádků výše jsem zmínil čas 4,5 s, pod který nešlo na letošním MČR mnoho dorostenců. Veronika Szabóová, která v Písku vytřela zrak všem, když jako první žena v historii vyšplhala 4,5 m dlouhé lano pod 5 sekund. V průběhu přípravy před MČR někteří „zkušenější“ šplhači z mužské kategorie dávali Verče rady k lepším časům. Já osobně jsem se s Karlem Jandou před závody bavil a říkal mu, že Verča může jít na MČR za 4,5 s. No, kéž bych byl takto úspěšným odhadcem i v jiných případech. Stalo se tomu přesně na setinu sekundy. Verča předváděla hned od začátku neuvěřitelné výkony. První kolo 4,51 s, druhé kolo oněch 4,50 s a třetí kolo 4,61 s. Takto se tvoří dějiny. Letos jsme mohli vidět už dva legendární výkony na 4,5 m dlouhém laně. Kam se to ještě může posunout? Netroufám si ani tipovat! Verče k jejím výkonům obří gratulace!

Nástup „mladé“ generace mezi seniory

Nastává čas podívat se na to, co většinu asi zajímá nejvíce. Lano dlouhé 8 m, o kterém jsme na Facebooku několikrát psali, že bude letos vůbec nejrychlejším v historii šplhu. A stalo se tomu přesně tak. Než se vrhnu na chvalořečení hlavní kategorie, dovolím si pár řádků věnovat i kategorii seniorské.

Pavel Coufal je závodník, který umí hluboko pod 10 sekund. Letos mu MČR vyšlo. Ve třetím, závěrečném kole, se hecnull a čas stáhl dokonce pod 9 sekund. Jeho čas 8,98 s by se ani mezi muži neztratil a porazil by třeba mnoho závodníků z Příbrami nebo některé z Palestry. Stříbro bral svým nejlepším výkonem v životě Jiří Horký. Čas 9,53 s by mu mohl naznačit, že i přes výmluvy, které neustále má, může lézt časy pod 9 sekund a měřit se s Pavlem o sekundu níže. Ladislav Kubeček, kterému závod vycházel tak prapodivně se nakonec také ve třetím kole utrhnul a s časem 9,77 s sice bral s obřím náskokem jen bronz, ale alespoň s časem pěkně pod 10 sekund.

8m muži a jejich rychlost – Novák opět Mistrem

Je to zde, nejrychlejší závod historie šplhu na laně. Při absenci úřadujícího mistra republiky Ondřeje Košťáka nebo jeho týmového kolegy Tomáše Filipa, nominační žebříček ukázal nové hladové závodníky. Tedy do té doby, než se v Brně ukázal neporažený a jedinečný Aleš Novák. V Brně mu závod neseděl úplně optimálně, ale jako vstup do sezóny a vhození rukavice všem vyzyvatelům to stačilo. Co Alešovi zbývalo? Ještě jedna nominace a tu si odbyl také v Brně, tentokrát na veletrhu SportLife. Tam už standardně ukázal, že jen on je schopen lézt pod 6 sekund zcela bez obtíží a bylo jasné, že o zlato na MCŘ letos nemůže už nikdo další uvažovat.

Aleš Novák přijel do Prahy a opět opanoval šplh. Jeho časy kolem 5,30 sekund (respektive toto byl jeho nejlepší) opět ukazují, kdo je ve šplhu pánem. Jako by nebylo málo, tipovací soutěž, kterou díky generálnímu sponzorovi České Pojišťovně, na MČR máme, vyhrál jeho příbuzný. Zlato bylo jasné, co zbývalo? Ještě dva cenné kovy.

O ty se dle očekávání měli rvát Martin Trnka (bratr dorosteneckého medailisty Jana) a Patrik Valut (bratr dalšího dorosteneckého medailisty Marka). Patrika jsem vídal na trénincích a musím přiznat, že jeho přístup byl velmi svědomitý a nepohyboval jsem já, ani snad nikdo jiný, že čas pod 6 sekund je jistota. Otázka, jak moc hluboko. První pokus na jistotu za 5,89 s. Skvělé, druhé kolo mírné zakolísání, stejně tak i třetí, ale stále pod 6 sekund. Mezitím pomalu útočil Martin. Ten přípravu vzal také velmi zodpovědně a pokud jste ho na závodech viděli, víte, že chybějící kilogramy se na něm výrazně projevily. Ale kilogramy ve šplhu znamenají setiny a desetiny sekundy. Martin v prvním kole 6,05 s, ve druhém kole 6,01 s. Třetí kolo a neuvěřitelný výkon 5,99 s a vstup do nejelitnější skupiny závodníků (pod 6 sekund, pod 5 sekund ještě nebyl otevřen klub, protože jen zmiňovaný Aleš Novák byl schopen takovéhoto nelidského výkonu a je tam tudíž sám).

Přišlo třetí kolo a Martin Trnka sebral všechny síly, všechnu pozitivní energii a nevím co dalšího. Vyletěl do 8 m s časem 5,83 s. Útok na stříbro. Po něm se chystal Patrik Valut. Nervy na pochodu, napětí stoupá, obecenstvo nedutá. Patrik usedá, vyrazí, leze neuvěřitelně, na hranici svých možností a zhruba v úrovni 6,5 m špatně chytá lano a čas se zastaví sice pod 6 sekundami, ale na hodnotě 5,92 s. Zklamání v Patrikovi, všech jeho fanoušcích a musím se přiznat, že nesmírná lítost u mě. Takže Martin Trnka, mladý talent, stříbro, Patrik Valut, dříč a silový závodník, bronz. A kolik mezi těmito závodníky bylo času? Právě dříve upozorňovaných 0,06 s. Takový čas dělil stříbrného Trnku a bronzového Valuta jak v dorostu, tak u mužů.

Historicky nejvíce nabitá TOP 10

Někteří z nás očekávali, že do medailových pozic bude promlouvat Štěpán Muchka, ale o něm až za chvilku. Tomáš Kohoušek, který všem loni vytřel svým úletem zrak, letos převedl to stejné, jen o pár desetinek rychleji. Jeho nejlepší čas 6,10 s ponížil všechny za ním. U Tomáše nejsem schopen pochopit výkonnostní výkyvy v průběhu roku. Jednou leze za 7 sekund, na MČR naladí neuvěřitelně a je z toho čas na hranici sekund šesti. Než se vrhnu dál, rád bych gratuloval všem doposud jmenovaným závodníkům, kteří si dali osobní rekord!

Teď je prostor pro zmiňovaného Štěpána Muchku. Ten MČR nedal. Nevím, jak jinak to definovat. Jeho čas 6,38 s nelze považovat za kvalitní, když obdobný výkon předvedl v Liberci na začátku sezóny, kdy ovšem byl nemocný. Jdeme dále. Martin Kubánek (již jsem zmiňoval, že u šplhu je mnoho Martinů?) se vrací do dřívější formy a s časem 6,59 s naznačil, že příští rok (snad) by mohl překonat svůj osobní rekord. Na Moravě vychovávají vůbec talenty na šplh. Dalším z nich je Jakub Nantl, který v Písku překvapil krásným časem 6,68 s. Do Prahy naladil ještě lépe a vyletěl za krásných rovných 6,60 s. Jeho dynamický styl mu perfektně sedí a jsem zvědav, kam své časy v příští sezóně posune. Na Moravě zůstaneme ještě chvilku, a to sice u Pavla Macháně. Ten leze vyrovnané časy, ale zdaleka ne na takové úrovni, na jakou má. Jeho nejlepší čas letos 6,65 s stačil pouze na 8. příčku. Martin Matěj se ke šplhu vždy vrátí, poté z něj zmizí a zase se vrátí (důležité jsou přeci jen návraty) a letos s maximem 6,70 s utekl svému týmovému kolegovi Janu Královi o 0,11 s. O Honzovi jste již mohli číst, že má asi nejhezčí šplh vůbec. Jeho ladné pohyby ho vynesly k osobnímu rekordu v hodnotě 6,81 s. A Jan nám uzavírá TOP 10 závodníků.

Třináctý flek a stále pod sedm vteřin

Jak můžete dle časů pozorovat, neuvěřitelná rychlost se letos skrývala v závodnících, a to není vše. Martin Szabó s osobním rekordem 6,83 s také dokazoval, že ztráta hmotnosti pomáhá. Martinovi gratuluji také k osobáku. Karel Janda, o kterém jsem se zmiňoval hned z počátku, přijel na závod s límcem kolem krku, který si lehce při cvičení gymnastiky poranil. I přes tento handicap vyšplhal za hezkých 6,87 s a zaslouží si náš respekt. Karel byl právě velmi blízký Jardovi Novákovi. Všichni si tak umíme představit, jak psychicky náročným obdobím prochází. Další moravák Filip Řezníček si šplhem v hodnotě 6,92 s vytvořil nový osobní rekord. Filip je mladičký, teprve 19letý závodník. Jsem velmi zvědav, jak převezme knowhow od zkušenějších závodníků a jaké časy bude v příští sezóně lézt.

To bylo 13 závodníků pod 7 sekund. Nejvíce v historii šplhu. Oči pro pláč zůstaly Natanaelovi Měcháčkovi, který trénoval na čas kolem 6,50 s, ale pouze jedním povedeným pokusem v hodnotě 7,06 s skončil kdesi daleko za očekáváním. Jiří Kotlan z Příbrami měl potenciál šplhat pod 7 sekund. Jeho nejlepší čas 7,19 s alespoň splňuje kritérium 7,20 s, tedy času pana Šupčíka z OH. Adam Kovál si vylepšil osobní rekord s časem 7,35 s, ale stejně jako u dalších závodníků z Brna mám tušení, že i on brzy půjde s časem výrazně dolů. Jen těsně za Adamem skončil Filip Šmejkal, který svou tělesnou konstitucí zcela vybočuje z řady šplhačů. Filip má také potenciál šplhat pod 7 sekund, ale letošní MČR tomu nebylo souzeno. Věřím, že vydrží trénovat až do Memoriálu v Příbrami, kde si nejen odveze vytoužený „hranol“, ale také čas právě pod 7 sekund. Držím palce. Filip rád poráží bratry Kotlanovy, tentokrát pouze jednoho z nich, a to Václava Kotlana. Ten s časem 7,49 s zaostal daleko za očekáváním. Jeho nominace byla pod 7 sekund.

Vratislav Vorel, nejsem si sice jist, zda v osobním rekordu, ale každopádně rychle. Vyšplhal s časem 7,49 s a osobně bych mu rád takto vyjádřil podporu do další sezóny. I on se mi jeví jako závodník, který by mohl jít pod 7 sekund. 20 nejrychlejších závodníků, zároveň i závodníků, kteří se probojovali do finále pod 8 sekund, uzavírá Marek Pustaj. Ten neuvěřitelně vyladil formu a s časem 7,51 s vytřel zrak mnohým, kteří to od něj nečekali. Snad se Marek také udrží u tréninku a bude se v roce 2018 snažit zaútočit na svůj letitý rekord.

Dalších 17 závodníků bych velmi rád zmínil, ale sami vidíte, že už nějak nezbývá prostor. Mrzí mě, že nás ve finále nemohlo být více, ale zároveň počet 20/37 ve finále je neuvěřitelný. Přičemž 13 mužů pod 7 sekund a 3 dokonce pod 6 sekund. Je to strašně rychlé a trochu se obávám, že kdo brzy nezačne trénovat, tomu by mohl pomyslný vlak v příštím roce ujet. Dost možná dojde na zákulisní informace o snížení nominačního času pro účast na MČR. Zároveň bychom v příštím roce měli vidět Ondru Košťáka (bez kterého by letošní MČR opět nebylo) a možná i Tomáše Filipa. To máme další dva závodníky do TOP10. Jen aby příští rok nebyl komentář MČR o tom, že kdo neleze pod 7 sekund, ten je v zapomnění. Opět připomeňme, že Bedřich Šupčík bral časem 7,20 s zlatou olympijskou medaili.

Závěrem bych rád poděkoval hlavním partnerům Česká Pojišťovna – konkrétně Ondrovi Košťákovi a galerii Harfa, za prostory a další zázemí. Nerad bych opomněl ČGF, která nám letos umožnila vysílat živý přenos na YouTube (kompletní čtyřhodinový záznam viz níže), kde nás sledovaly desítky diváků, kteří se nemohli závodu zúčastnit osobě. Za skvělé a profesionální fotky můžeme děkovat mistrovi ve svém oboru, a to Martinu Kozákovi, který ještě v den závodu vystavil galerii vybraných fotek u sebe na webu. Exhibice workoutové skupiny E.R.S. Street Workout Praha vyplnila prázdné chvilky v závodě a motivovala snad mnohé závodníky ke zkoušení podobných silových cviků. Cirkus Mlejn v podání novopečené maminky Elišky Brtnické na závěr ukázal, že ve výšce 8 m není někdy potřeba se držet rukama, když se umíte dobře zamotat a následně rozmotat na šále. Vše by ovšem neproběhlo bez spolupráce organizátorů z ŠSK Palestra Praha a Sokol Příbram. To vše pod moderátorskou taktovkou úžasného Miroslava Lence s podporou Michala Fejgla jako spolukomentátora.

Budu se těšit v příštím roce.

Nat

 

Fotogalerie Martina Kozáka

Česká pojišťovna Mistrovství ČR ve šplhu na laně 2017 - plakát

Česká pojišťovna Mistrovství ČR ve šplhu na laně 2017 – plakát

By |2017-12-16T13:55:36+00:007:07, 13. Prosinec 2017|Komentáře|

About the Author: