Po dvou letech jsme se s vrcholem šplhačské sezóny vrátili do Pardubic, kde byl překonán rekord Aleše Nováka na 8 m laně dnes již legendárním Matějem Ciglem. A na místě činu se nám představila skvělá forma ve všech mistrovských kategoriích.

A pojďme si všechny představit pěkně popořadě, protože diváci u televizí (nebo YouTube) i na místě neměli o skvělé výkony účastníků nouze.

Netradičně začnu nejméně obsazenou kategorií na 4,5 m, a to ženami a dorostenkami.

KOMPLETNÍ VÝSLEDKY ZÁVODU

4,5 m – Dorostenky a ženy

Pouhých pět závodnic dorazilo bojovat o nejvyšší příčky a u každé byl zajímavý příběh. Klára Palánová se nominovala na posledních dvou závodech a MČR se chtěla zúčastnit tak moc, že ani přes vážnou operaci nohy nepřipadalo v úvahu, že by nedorazila. Mohli jsme u ní vidět, že vůle je více jak fyzické omezení a srdnatě bojovala s lanem, pod které se doslova doklopýtala. Víc než její výkon, je obdivuhodná právě píle a zmiňovaná vůle. Díky za sportovní výkon a přístup. Sára Gutmanová letos na MČR bohužel nepřivezla vrcholovou formu a s lany se trochu prala. Na finále jí chyběly dvě desetinky a musela se letos smířit se čtvrtou příčkou. Věříme, že Sára se v příští sezóně ukáže opět s časy začínajícími šestkou.

Medaile se rozdávaly níž, a to hluboko pod šesti vteřinami. Letos sezóna v závěru vůbec nevycházela jindy dominující Janče Hurdálkové. Ta úspěšně kloubí povinnosti školské, pracovní i sportovní. Janča brala až bronzovou příčku, na což nejen není zvyklá, ale její osobní rekord je také výrazně níže než konečných 5,65 s.

Stříbro putovalo do Brna, k Lucii Mrázové, která se aktivněji věnuje zejména jejímu hlavnímu sportu, a to lezení na rychlost, ve kterém o ní zajisté ještě mnohokrát uslyšíme. Lucka je sportovec, jak má být, a to i s maskotem v podobě malé želvy, kterou si vždy pod lano připraví. Letos jí želva trochu zdržela a Lucka se musela spokojit s časem 4,92 s.

Zlato totiž naprosto nečekaným úletem putuje jiné multisportovní závodnici, a to do Dvora Králové n. Labem, Anežce Holanové. Této talentované atletce vyšel jen jeden pokus, ale zato v úžasném čase 4,74 s, kterým se zapsala do tabulek jako třetí nejrychlejší žena.

4,5 m – Žákyně

Další kategorií na 4,5 m něžného pohlaví jsou žákyně. A právě jejich počet 13 (a dalších 15 žáků) nás musí vést k úvahám, zda by šplh neměl být rozšířen ještě o další mladší kategorii, ale o tom asi jindy.

Jak jsem zmínil, do Pardubic jich dorazilo hned 13 a organizátor se rozhodl, že jim uspořádá tříkolový závod a jedno finálové kolo pro ty s časem pod 11 s. To se sice nelíbilo některým trenérům, ale věřím, že závodnicím to nevadilo ani trochu – hned čtyři z devíti finalistek si dali osobní rekord právě ve finálovém čtvrtém pokusu.

Rád bych ještě podotkl, že velké dík patří zejména Sokolu Dvůr Králové n. Labem a Libčicím n. Vltavou, které vychovávají mladé talenty našeho malého sportu – děkujeme. Díky patří také všem organizátorům závodů, kteří umožňují těmto závodnicím na svých závodech být a bojovat o co nejlepší časy – děkujeme a pojďme se již podívat na některé závodnice, které si zaslouží zmínku.

Lily Haase, Natálie Řeháková a Anděla Rajnyšová jsou závodnice, kterým letos bylo pouhých 9 let. Neuvěřitelné, jak se všechny tři popraly s lanem a zejména Andělka si zlepšila osobní rekord o tři vteřiny a stejně tak Lilly, která si také zašplhala osobní rekord. Organizátory mrzí pouze to, že tři závodnice se ze třetího pokusu odhlásily, ale chápeme, že došlo k nějakému zranění a jen doufáme, že vše je v pořádku a všechny tři závodnice jsou v pořádku.

Další osobní rekordy si zašplhala Romana Černěnková ze Sokola Brno I, která skončila na páté příčce. Bramborovou medaili si uzmula s časem 8,32 Karolína Parýzková z Libčic.

Medaile se rozdávaly hluboko pod sedm vteřin. Loňská šampionka Kateřina Schreiberová, byť si zlepšila osobní rekord o vteřinu byla letos v neuvěřitelně silné konkurenci až třetí, a to s časem 6,68 s. Stříbro v krásném souboji a až doplňkovém pokusu v novém osobním rekordu vyšplhala Kristýna Bartošová – 6,39 s. Zlato s časem 6,11 s získala Viktorie Rajnyšová. Nutno zmínit, že všechny medailistky by se svými výkony dostaly i do finále starší kategorie žen a dorostenek. Neuvěřitelné výkony a forma, jakou nám žákyně předvedly.

4,5 m – Žáci

Nejmladší závodníci jsou na 4,5 m žáci a začněme lehkou statistikou – 14 z 15 závodníků si v Pardubicích letos na MČR vyšplhalo pro nový osobní rekord. Není to šílená statistika? Ne úžasná, ale naprosto fenomenální, výjimečná a hledejme i jiná slova nadšení, forma se ukázala u těchto borců, kteří se z celé republiky sjeli a závodili. Úsměvné, že moderátor téměř u každého pokusu vyhlašoval nový osobní rekord. Tedy trochu to zevšednělo, ale to nic nebere tomu, že souboje o každou setinku a vteřinu byly naprosto úžasné a plné podpůrné atmosféry nejen od diváků, ale i závodníků samotných.

Měli-li jsme u žaček tři závodnice s věkem 9 let, u žáků jdeme ještě níže, a to sice závodníky, kterým bylo pouhých osm let – Max Rousek a Tomáš Levitner. Oba borci si osobák brutálním způsobem zlepšili a byla radost vidět jejich výkon a nadšení z času.

Abychom nějak strukturou přistoupili k borcům této kategorie, pojďme až do finále, kam se probojovalo rovných 11 závodníků (z 15, tedy další úžasná statistika a důkaz vysoké úrovně).

A byli to závodníci zejména ze zmíněného Sokola Dvůr Králové n. Labem, Sokola Brno I a dva borci zapsaní pod Sokolem Praha Libeň. Sám v čase 6,31 s a okolo nikdo na dostřel byl Alfréd Hrazdílek. O necelou vteřinu, kde už se bojovalo o desetinky, skončil na 10. příčce Matěj Havelka, kterému moc nechybělo na další příčku, na které se umístil s časem 5,46 s Petr Ettel. Na hranici pěti vteřin s časem 5,08 s bojoval Jakub Pazdera. A ano, zatím všichni zmínění (i nezmínění) s osobním rekordem. A ejhle, čas pod pět vteřin, rovnou hluboko a to 4,65 s (tady už jsme ve vodách starších dorostenců) Daniel Petroušek, kterému nechybělo mnoho na čas 4,64 s Martina Tippnera (který jako jediný smolař nezašplhal osobní rekord na letošním MČR). Další úlet v čase byl na 4,20 s Pavla Blaška, kterému zase na dalšího závodníka s časem 4,17 s nechybělo mnoho. Tedy tento čas si vyšplhal Vilém Zach a skončil na nepopulární čtvrté příčce. Jenže medaile se i v této kategorii rozdávaly ještě níž, a to rovnou pod ne čtyři vteřiny, ale rovnou 3,80 s. Tomáš Liškutín naprosto nečekaně uletěl n čas 3,72 s. Stříbro s časem pod 3,5 s (a to je skutečně rychlé) Jan Holzmann a zlato Petr Zelenka s časem 3,31 s. Právě poslední dvojice se přetahovala o vedení a předváděla nám skvělé a poutavé výkony. Ještě zmínka, že Petr Zelenka by svým časem byl sice pátý za dorostenci, ale dva závodníci dorostenecké kategorie měli shodně čas 3,30 s. Úžasná podívaná a kluci, velká gratulace všem z vás!

4,5 m – Dorostenci

Všechny legendy našeho sportu vzešly z mladších kategorií. Minimálně z pohledu poslední dekády (takový Štěpán Muchka pro mnohé dnešní závodníky neznámé jméno, ale přitom bývalý světový rekordman na 14 m) takto můžeme dorostenecké kategorie (mužů i žen) označit. Zmiňuji to zejména proto, že od řekněme TOP 5 v dorostenecké kategorii můžeme i mezi muži očekávat mnohé. Tedy uvidíme, co nám následující roky a přesun na 8m délku lana přinesou.

Mezi dorostenci je také zajímavý pohled na počet závodníků, s novým osobním rekordem z Pardubic – 8/11.

Nebo také těsné souboje, kdy mezi zlatem a stříbrem jsou 0,04 s (tedy zhruba mrknutí), shoda mezi bronzem a čtvrtým, kde rozhodoval až druhý nejrychlejší čas (a ten byl o 0,01 s rozdílu). Ale tak rozdíl pouhých 0,17 s mezi závodníkem na páté až osmé příčce. Zkrátka velmi vyrovnané pole a úžasné souboje, kdy si kluci fandili a přáli super výkony navzájem. Takto má vypadat sportovní duch v plné nádheře.

Ale komentář nečtete pro zážitky, ale abyste našli jména borců. Tak jmény finalistů. Radek Černý v čase 4,32 s osobák bohužel neodváží. Tomáš Erban s o 0,15 s lepším časem v hodnotě 4,17 s také bez osobáku. A pak záplava osobních rekordů. Lukáš Fasura 3,56 s pouhých 0,02 s za Lubošem Dosedělem. Zajímavé, že Lukáš vedl celou dobu nad Lubošem, ale do finálového 4. kola, kdy se Luboš hecnul a zašplhal osobák 3,54 s. Jakub Richter zase dlouho byl za zmíněnými závodníky a také ve finále ulétl s osobákem za 3,42 s a posunul se na šestou příčku. Matěj Holan měl na lepší čas, kdyby se nebál dohmátnout, ale i tak 3,39 s je úžasný výkon. Nicméně věřím, že mohl být o nějakou desetinku lepší. Ale na to se historie neptá. Teď tedy dva závodníci se shodným časem (a druhým pouhou 0,01 s od sebe) Michal Zelenka a Matyáš Gult. Právě druhý jmenovaný měl lepší druhý čas a bral bronz. Neuvěřitelné souboje těchto borců. A stříbrný a trochu klikař Vojtěch Konopáč neměl po dvou kolech finále jisté. Pak si zalezl zajišťovací pokus v osobním rekordu 3,27 s a s úsměvem do finále prošel. Zlato bylo překvapením závěrečného pokusu Štěpána Hrůzy, ten, byť ne v osobním rekordu, ale nejrychlejším čase dne na 4,5 m v hodnotě 3,23 s bral zlato. Úžasný zvrat na závěr.

Než posuneme časomíru výše, rád bych poznamenal, že je úžasné vidět nejen skvělé časy a výkony, souboje a atmosféru, ale zejména přístup závodníků a závodnic, kteří si skutečně fandí a podporují se. Sport se nedělá jen pro ty nejlepší z nejlepších, ti samotní by nebyli nic, kdyby nebyli i ti na nižších příčkách pořadí.

Dost okolků a jdeme na hlavní kategorii a naše nejstarší borce.

8 m – Masters

Několikrát během závodu nejstarších závodníků zaznělo, že u nich to není tolik o čase, jako spíše o respektu k tomu, jak jsou schopni nejen natrénovat, ale i postavit se k závodu. Takový stříbrný Ladislav Kubeček (1962) si dával další lana vždy, když mohl.

Aleš Vacek (1964) se hecl k výkonu 20,97 s a neřešme, že to není osobák, jeho souboj s lanem a výškou si zasloužil velké ovace a povzbuzování. Gratulujeme.

Čtvrtý Lubomír Jokel se aktivněji věnuje atletice než šplhu. Trénink přeci není tak zajímavý, když nemá tréninkové parťáky, a tak i jemu blahopřejeme k výkonu 15,69 s.

Pavel Trnka (1966) přivezl na MČR celou chlapeckou rodinu a všem se dařilo i přes nemoc. Pavel s časem 12,22 s rozhodně oba syny svým výkonem neztrapnil a naopak věřím, že nejedna fanynka zalapala dechem při jeho pokusech.

Zmíněného stříbrného Ladislava Kubečka nelze nikdy podcenit, protože když mu lano sedne a forma je vhodně načasovaná, časy začínají devítkou. Letos na MČR to nevyšlo a nejlepší čas měl hodnotu 10,31 s.

A zlato podle očekávání bral Ludvík Cimburek (1969), který si od hlavního rozhodčího Pavla Niezgodzkého vysloužil i doživotní členství v ŠSK Palestra Praha. Ludvík i s bolestivým omezením vyšplhal lano s časem 9,10 s.

Pánové, respekt a obdiv. Děkujeme, že vás u šplhu máme a díky, že nám mladším můžete ukázat, že i starší ročníky mají co říct.

8 m – Muži

Naše hlavní kategorie se již delší dobu potýká s problémem nízké účasti na některých závodech (v extrému skutečně nižší jednotky závodníků). Bohužel na MČR nám dorazilo pouze 18 závodníků (z těch si ovšem 7 dalo osobní rekordy, což není špatné číslo). Nebudu se zmiňovat zdaleka o všech. Někteří si ovšem zaslouží zmínku.

Pavel Čambala si po delší době zašplhal čas pod deset sekund. Jakožto nejstarší v této kategorie blahopřejeme a těšíme se na další podobné časy. Vojtěch Švorc si zašplhal osobní rekord – blahopřejeme. A stejně tak i Jan Blažej, kterému také blahopřejeme. Moderátor Natanael Měcháček měl asi na čas o sekundu lepší, ale sotva se rozcvičil. Filip Šmejkal stáhl čas alespoň pod 7,50 s. Finalisté se vměstnali na časy pod sedm vteřin. První z nich téměř osobní rekord, Jiří Hoffman s časem 6,94 s. Filip Řezníček se při nemoci hledal s optimální délkou sáhů, ale lano mu vůbec nešlo do ruky a musel se spokojit s časem 6,43 s. Adam Kovál je opačný případ, vše mu sedělo krásně a od posledního závodu zrychlil o více jak 0,60 s a jeho osobní rekord má hodnotu 6,40 s. Mladičký Marek Novotný, podobně jako Adam, měl super den a vše mu šlo od ruky. S neuvěřitelnou lehkostí vyšplhal k čidlu v 8m výšce s časem 6,20 s. Martin Trnka s bratrem Janem bojovali, ale mladší z nich lépe. Martin stejně jako v roce 2019 při nemoci vyšplhal lano pod 6 vteřin a jeho časomíra se zastavila na hodnotě 5,97 s. To Honza makal jako kůň a měl podařené, ale i méně povedené pokusy. Naštěstí ten nejlepší stál skutečně za to a časomíra ukázala 5,95 s (což je osobní rekord a maximálně zasloužený s ohledem na jeho trénink).

Patrik Valut je zkušený závodník, kterému příprava nejdříve vůbec nevycházela, ale naštěstí se vše otočilo správným směrem a na MČR mu krásně vyšel pokus na čas s hodnotou 5,70 s. Úžasný a zasloužený výkon. Blahopřejeme k zaslouženému čtvrtému místu.

Medaile se rozdávají ovšem i v této kategorii níže.

Souboj se nečekal o zlato, ale o dvě zbývající místa. A souboj mezi chlapci, kteří spolu sváděli souboje i v mladší dorostenecké kategorii. Adam Novotný, který si při loňském MČR vyšplhal osobní rekord 5,19 s a Ondřej Klíč, který z letošního roku měl nejlepší čas 5,34 s.

Ale lano šlo do ruky více tentokrát Ondřejovi, který svůj rekord vyrovnal hned v prvním kole. Adamovi lano nesedělo téměř žádný pokus. Ale čtvrté kolo měl rozlezené výborně, ale přišla chyba, která značila, že stříbro to letos bohužel nebude. Budiž útěchou a povzbuzením, že Adamovi začalo sedět šplhat na 11 sáhů, což jen značí jeho obří silovou dispozici a potenciál čas stáhnout. V této píli budeme drže palce a hodně fandit.

Stříbro tedy připadlo Ondrovi, ale ne za čas 5,34 s z prvního kola. Právě druhé kolo Ondra letěl k času 5,22 s a vypadalo to, že potenciál je ještě trochu níže. Buďme společně zvědavi, kam to zmíněná dvojice bude schopna dotáhnout. Oba nám přinesli úžasné výkony a souboje, za co jim děkujeme.

O zlatu není při účasti Matěje Cigla pochyb. Otázka je vždy jen ta, jaký bude čas. Letos to nemělo být nic světového, Matěj se s lanem trochu pral a nesedělo mu to. Ne snad, že by jeho standardní časy pod pět vteřin nebyly úžasné – za vše vypovídá ohlas z ochozu po prvním kole “Ty vo**!” Ale pro znalce šplhu, kam se troufale řadím, poznáte, kdy pokus stojí za to a kdy ne. Dokonce Matějovi nezvykle poslední kolo nesedlo až tak, že šplhal na 12 sáhů (byť stále hluboko pod 5 vteřin). Nicméně to by nebyl Matěj, aby se neděly naprosto nepochopitelné události. Druhý pokus se stalo opět něco divného, a to nečekané překonání vlastního světového rekordu a nový osobní rekord 4,56 s!

S Matějem máme interní vtip, kdy jsem si dovolil tvrdit, že čas 4,50 s na 8 m není možno překonat. No, jsem rád, že to ještě nepadlo, protože kdyby to Matějovi vyšlo mimo formu, bylo by to trapné. Ale vážně, to, co nám tento závodník předvádí si zaslouží respekt a obdiv. Jsme svědky éry Matěje Cigla. Budiž to pro nás ostatní inspirace, kde jsou současné limity a otázka, zda a kdy ho někdo překoná.

Jak fenomenálně onen pokus vypadal, se můžete přesvědčit na vlastní oči u záznamu tohoto nového rekordu: