Lano začíná na 3 m délce a závodníci a závodníci jsou z prvních stupňů základních škol. Děvčat a chlapců dorazilo shodně po devíti z různých škol. Někteří závodníci a závodnice jsou našemu sportu dobře známi, některé jsme dokonce mohli vidět na zmíněném MČR v Pardubicích. Ale všichni účastníci a účastnice nám předváděli úžasné souboje a vzájemnou podporu.

Právě nejmladší závodnice nám předváděly souboje o každou příčku, ale o triu vítězek jejich časy naznačily, že se jedná o zkušené závodnice. Bronzová Veronika Fejglová s časem 7,30 s, stříbrná Natálie Řeháková s časem 6,58 s a zejména fenomenální Lily Haase s časem 5,67 s.

V této kategorii jsme viděli, že rostoucí počet kol zlepšoval výkony závodníků. Zde bych zmínil TOP 5, kdy s časem 5,50 s Patrik Dostal mohl útočit na čtvrtou příčku. Tam se s časem 5,09 s umístil Vilém Gründel. Ten smolně ztratil pouhou 0,01 s na bronzového Jakuba Poloprudského a tedy jeho čas 5,08 s. Dvě přední příčky byly soubojem mezi Maxem Rouskem a Mikulášem Hrozkem. Max s nejlepším časem 4,55 s nakonec bral stříbro a zlato tedy v hodnotě 4,43 s vyšplhal Mikuláš.

Lano bylo pro druhý stupeň základních škol přesunuto o metr výše, tedy 4,5m a čtveřice nejrychlejších závodnic v této kategorii se byla schopna vměstnat dokonce pod 10 sekund. Anna Poloprudská je čtenářům zajisté známá a tentokrát s časem 9,87 s nestačila na Elišku Drápalovou, která brala bronz za čas 9,32 s. Romana Černěnková skončila stříbrná za čas 8,27 s a zlato s obřím náskokem vyšplhala Kristýna Bartošová za čas 6,62 s, který vyšplhala až ve třetím kole.

Na stejně dlouhém laně už zůstaneme po zbytek komentáře a to i na další den. Hned pětice závodníků žáků ze druhého stupně měla svůj čas pod pěti vteřinami. Daniel Petroušek 4,93 s, Vilém Zach mohl útočit na medaili, ale bohužel mu poslední pokus vůbec nesedl a tedy s časem 4,39 s bral nepopulární bramborovou čtvrtou příčku. Jakub Michálek vyrovnaně z prvního i třetího kola měl čas 4,33 s a bral bronz. Dvojice nejrychlejších se umístila hluboko pod čtyřmi vteřinami a to Tomáš Liškutin s časem 3,79 s a Jan Holzmann s úletem 3,54 s.

Po vyklizení šatny byl prostor pro nejstarší závodníky v pátek a to středoškolačky a středoškoláky. Holek moc na závod nedorazilo a o medailích bylo jasno, když byly pouze tři a všechny dobře ví, jak se jejich pokusy zhruba pohybují. Karolína Lukášová se krásně zlepšila v posledním kole na čas 10,60 s. Stříbro a další čas pod sedm vteřin, který se pomalu stává standardem brala Kateřina Schreiberová za 6,83 s. Zlato podle očekávání brala Lucie Mrázová pouhých 0,07 s za svým osobním rekordem.

Krásné souboje nám předváděli všichni z 22 příchozích borců středoškoláků. Zejména u TOP 13 pod pěti vteřinami se pořadí měnilo téměř každé kolo a každý pokus a kluci byli svými výkony tak blízko, že někdy až závěrečné kolo změnilo výsledné pořadí. Zajímavá je také výkonnost TOP 7, kdy se všichni pohybovali pod čtyřmi vteřinami. Václav Adámek s časem 3,94 s jen mrknutí za Matyášem Srnským s časem 3,93 s. Stejně tak jsme viděli kvalitní výkon Luboše Doseděla s časem 3,73 s a téměř překonání osobního rekordu Lukášem Fasurou – 3,57 s. Medaile se rozdávaly pod 3,5 s. Matěj Holan udržel také kvalitní výkonnost z minulého týdne a čas 3,47 s mu zajistil bronz. Krásný souboj jsme viděli mezi Vojtou Konopáčem a Štěpánem Hrůzou, kteří pokračují v divácky atraktivních soubojích i po MČR. Štěpán uletěl s časem 3,28 s a držel zlato. Na to odpověděl Vojta s novým osobákem 3,15 s. Ale další kolo předvedlo úžasný výkon Štěpána s časem pod tři sekundy. Časomíra se u Štěpána zastavila v čase 2,94 s a tím se zapsal mezi největší elitu v historii našeho sportu na této vzdálenosti. Vojta odpověděl dalším osobním rekordem, jen těsně nad hranicí 3 vteřin a to 3,08 s. Oběma borcům blahopřejeme ke krásným soubojům a úžasným časům.

Jediná škoda, že do Brna nejezdí zbytek republiky předvést svou formu, když zázemí SportLife nabízí vyloženě dobré podmínky a hodně procházejících diváků, kteří fandí. Zejména absence borců z Prahy nebo Příbrami znamenala, že letošní ročník Memoriálu Ladislava Váchy byl spíše klubovým přeborem Sokola Brno I za účasti jedinců z jiných týmů.
To ovšem nezabránilo tomu, abychom byli svědky úžasných výkonů a osobních rekordů.

Jediná škoda, která se bohužel závodům nevyhýbá, byla nefunkční časomíra, která po dvou dnech skutečně přišla na poslední chvíli. Ale i to se podařilo organizátorům rychle spravit a nahradit náhradní časomírou a závod mohl proběhnout a pokračovat naštěstí bez sebemenších potíží. Závod se z pohledu závodníků buď povedl skvěle nebo vůbec.

Z celkových 16 závodníků jim 7 bylo pod osm vteřin (kam téměř spadl nakonec i smolný Omar Dubec s časem na hranici 8,07 s). Natanael Měcháček, který celý závod moderoval měl náznak formy, ale pauza mu vzala chuť makat a čas byl skutečně trapný. To zbytek pole se vměstnal ještě o vteřinu níže. A začneme navrátivším se Pavlem Macháněm, který se původně nechtěl zúčastnit finálových dvou kol. Byla by to škoda, ale naštěstí se podařilo Pavla přemluvit a ve třetím kole i přes značné fyzické omezení, ovlivňující jeho sáhy, vyšplhal krásný čas 6,97 s. Filip Řezníček neměl úplně podařené mistrovství kvůli nemoci, která ovšem své dopady na Filipovi zanechala i o týden později. Bylo vidět, že na jeho obvyklých 10 sáhů nemá dostatečně natrénováno, na 11 mu to úplně nevycházelo a 12 značilo skvělou dynamiku. Velká škoda, protože Filip mohl bojovat o medailovou příčku. Věřím ovšem, že mu to vyjde příště a vrátí se k časům hluboko pod 6,5 s. Velkým překvapením a také návratem byla účast Jakuba Nantla. Ten překvapil velmi vyrovnanými pokusy a šancí na medaili. Na to, že Jakub se nemá prostor věnovat šplhu dostatečně jsme mohli vidět, že se stále jedná o velmi talentovaného závodníka. Však jeho osobní rekord je na hranici šesti vteřin. Tentokrát nejlepší čas 6,60 s z posledního kola, kdy zkusil riskovat, ale vyšlo mu to. Medaile se ovšem rozdávala ještě trochu níže. Skvělou formu si totiž přivezl a udržel domácí Adam Kovál. Ten na MČR konečně překonal hranici sedmi vteřin hned krásným časem 6,40 s. V Brně to na překonání nevypadalo, ale jeden pokus krásně uletěl a o 0,01 s si překonal osobní maximum. Uvidíme, co nám tento závodník předvede v následující sezóně 2026. Stříbro bylo jasné od začátku.

Elitní závodník Ondřej Klíč, který již standardně šplhá časy pod 5,50 s. Ano, hluboko pod šest vteřin. Časy, které teprve až v posledních pár letech začaly být obvyklé k vídání na závodech. Ondra se na Memoriálu Ladislava Váchy cítil ještě nepatrně lépe a podařilo se mu i lehce srazit hmotnost. Diváci tedy mohli očekávat opět čas na úrovni osobního rekordu a to nám předvedl hned ve druhém kole, kdy svůj rekord stáhl o pár setinek na čas 5,19 s, kterým se vyrovnal třetímu nejrychlejšímu muži v historii Adamu Novákovi (také 5,19 s). Pardon, možná jsem se unáhlil, on totiž závod zdaleka neskončil. Před námi totiž byly ještě dva pokusy. Třetí kolo Ondrovi nesedlo, ale do finálového čtvrtého kola se vše změnilo. Pro diváky to možná nevypadalo jako úplně úspěšný pokus. Nicméně časomíra se zastavila a ukázala něco, co nikdo nečekal – 5,11 s a osamostatnění se na historicky třetí příčce nejrychlejších mužů našeho sportu. Dva závodníci před ním jsou s osobními rekordy pod pět vteřin a nějak tuším, že Ondra by nám ještě mohl nějaký ten lepší pokus předvést. Uvidíme, co se Ondrovi v následujících sezonách podaří, každopádně gratulujeme k posunutí v žebříčku nejrychlejších mužů.

Zlato již standardně připadá jednomu jedinému závodníkovi, který závodí sám s sebou. Jeho obvyklé pokusy jsou šíleně rychlé. Ano, všichni tušíte, že zmínka je o světovém rekordmanovi Matěji Ciglovi. Pro všechny diváky je velká podívaná, když máme možnost vidět jeho pokusy, protože je to rychlost, kterou nikdo jiný nepředvede. Bohužel v Brně mu pokusy úplně nesedly a to ani délkou sáhů, ani starty, nicméně to mu nezabránilo předvést vyrovnané pokusy na úrovni 4,85 s. A stejně jako zmíněný Ondra, věřím pevně, že ani Matěj nám nepředvedl to nejlepší, protože začínám věřit tomu, že když se vše dobře sejde, čas nebude začínat 4,5x s.

Na závěr bych rád poděkoval nejen pořadatelům a závodníkům, ale i všem divákům a fanouškům, kteří během dvou závodních dnů fandili a povzbudzovali jak závodníky, tak závodnice. Bez nich by to byla nuda. Závod proběhl organizátorsky naprosto skvěle a je úžasné, že v Sokole Brno I jsou schopni připravit a zajistit závod nejen kvalitně pro závodníky, ale i pro diváky a také připravit ceny a památky pro účastníky. Děkujeme také BVV a SportLife, který umožnil závodníkům i účast na dalších sportovních akcích v rámci BVV a doufáme, že náš sport v místním pavilonu F uvidíme i příští rok.

Nat

Galerie fotografií Tobiáše Řehy